O nás

Chovatelská stanice APRAXIA FELON byla uznána pod FCI č.1184/05 ze dne 22.11.2005

Nyní máme 2 feny – Malorcu Misantos a její dceru Demi Moore Apraxia Felon, kterou jsme si nechali z vrhu D. Felon the Best Baron, zakladatelka našeho chovu zlatých retrívrů, odešla za Duhový most 20.07.2013 a Blue Beatrix Santana Golden odešla 15.01.2017. Moc nám obě chybí a nikdy na ně nezapomeneme. Mají místo v našich srdcích i na webových stránkách, kde na nás koukají z fotografií.

Žijeme na okraji Plzně v Radobyčicích v rodinném domku se zahradou. V okolí máme pěkné louky, řeku Úhlavu a les, kde mohou holky dovádět. Potkáváme zde i mnoho psích kamarádů, tak o zábavu není nouze.

Demi a Clara

Felon, Trixa a Clara

A teď trochu historie.

Už jako malá holka jsem měla moc ráda zvířata, hlavně psy. Vzpomínám si, jak jsem za sebou neustále tahala na vodítku modrého plyšového psa. Představovala jsem si, že je to můj Bílý Tesák. Toužila jsem po velkém psu, kterého mi rodiče nechtěli dovolit. Po přemlování jsme se dohodli na plemeni anglický kokršpaněl. Zajeli jsme do jedné chovatelské stanice, ale štěňata zrovna neměli. Nabídli nám k prodeji osmiletou fenku Izis z Orebských lesů, které končila chovnost. Fenky mi bylo líto a tak jsme si ji odvezli domů. Když začala hárat, nechali jsme ji nakrýt krásným chovným psem. Majitele psa jmenovat nebudu, protože já ve svých  13 letech netušila, že se to nesmí. Dnes bych s tím nesouhlasila, protože nepodporuji chov bezpapírových psů. 1. května 1985 jsem si z vrhu ponechala fenku Kathy. S Izis jsme se rozločili v jejích 10 letech, protože měla rozsáhlý zhoubný nádor na mléčné žláze.

Když byl Kathy asi rok, šla jsem se s ní podívat  na svod mladých  "papírových" psů. Pan rozhodčí po skončení svodu mi Kathy taky prohlédl. Moc se mu líbila. V té chvíli jsem si uvědomila, že je velká škoda, že fenka nemá průkaz původu. Nemohla jsem s ní chodit na výstavy, ani dělat zkoušky. Věděla jsem, že příští pes bude určitě s průkazem původu. Kathy byla moc šikovná, tak jsem s ní začala docházet na cvičák Svazarmu. Žádné zkoušky jsem ale dělat nemohla, protože v té době nejzákladnější zkouška ZM obsahovala stopu, poslušnost a obranu. A zadržení figuranta, to opravdu pro ní nebylo.

Pokukovala jsem po německém ovčákovi. V roce 1987 jsem se dočkala, rodiče mi koupili fenu německého ovčáka Xeni z Podradbuzí. S fenkou jsem cvičila, dělala zkoušky a jezdila po závodech i výstavách. Dnes se obdivuju, jak jsem to všechno zvládala. Všude jsem jezdila vlakem. Povedlo se mi složit všestranou zkoušku ZM, ZVV1, ZVV2, ZVV3, záchranářskou zkoušku ZZP1 a lavinovou zkoušku ZLP1. Xeni jsem uchovnila a odchovala dva papírové vrhy. Spolu jsme toho hodně zažily, hlavně vzpomínám na nádherné letní tábory ve Stodě, kde jsem si to jako náctiletá moc užila.

Fenky odešly do psího nebe a my se společně s dcerou Zuzanou  a druhem Petrem rozhodli, že si pořídíme další fenku. Bez psa nám doma bylo smutno. Vybrali jsme plemeno golden retriever. Chtěli jsme takového psa, který nebude náročný na výcvik, bude s námi rád bydlet v bytě a bude nám dobrým kamarádem. Tohle plemeno jsem vůbec neznala, ale slyšela jsem o něm samou chválu. Začala jsem na internetu sledovat webové stránky chovatelů. V té době mě zaujaly stránky chovatelské stanice the Best Baron. V létě měli štěňata k odběru, ale fenky již byly zadané. Rozhodli jsme se počkat na další vrh.

Felon s paničkou Zuzkou

10.01.2004 jsme si přivezli naši první goldenku Felon the Best Baron. Bylo to moc hodné štěně. Nikdy nám nic nezničila a byla neuvěřitelně čistotná.

V půl roce jsme ji přihlásili na její první výstavu. Tam jsme byli velmi zklamáni, protože jsme si odnášeli z kruhu známku nadějná. Felon bylo 6 měsíců a její stavba těla nebyla v tomhle věku ještě souměrná. Na výstavu jsme se neměli přihlašovat. Nevzdali jsme to a za 2,5 měsíce jsme vyrazili na druhou výstavu. Tam jsme z Felon měli opravdu radost, dostala hodnocení velmi nadějná 1. To nás naladilo a začali jsme jezdit na další výstavy již do starších tříd.

Také má první zkouška s Felon byl horor. OVVR  jsme zvládli ve 3. ceně. Byla jsem strašně nervózní a Felon se z počátku nechtěla ode mě vzdálit. Spadly jsme hned na začátku do 3 ceny. Aporty byly v pořádku, dokonce se zvěří. Složila jsem se psem dost zkoušek, ale tahle lovecká byla mojí první. Bylo to pro mě velké ponaučení.

O prázdninách 2005 k nám přibyla fenka Blue Beatrix Santana Golden.

Tohle štěně už nebylo tak hodné jako  Felon. Projevily se u ní zahradnické sklony. Často mi překvapila s nějakým ukousnutým stromem, který jí na zahradě překážel. Trixi se ukázala jako rozená modelka. Na výstavách jí to moc baví a ráda se předvádí. Dosáhla i několika skvělých úspěchů.

Velký zlom v mém osobním, ale i psím životě nastal v únoru 2007. 10.02.2007 jsem jela s mým druhem Petrem a našimi přáteli vystavovat Trixi na MVP do Brna. Nastoupila jsem do třídy otevřené, kde bylo 16 fen. V této třídě Miroslav Václavík zadal pouze 6 výborných. Naše Trixi získala V1 CAC. Byla jsem moc šťastná, ale k našemu překvapení úspěchy nekončily. Trixi se předváděla výborně a získala i titul CACIB. Na takový úspěch jsem nikdy ani nepomyslela. vrcholem všeho bylo, když ještě získala titul BOB od zahraničního rozhodčího Dr. Damira Skoka. Moc jsme si to užívali a ještě když jsme se vraceli s našimi přáteli domů, byli jsme toho s Petrem plní.

Veliké štěstí však vystřídal veliký smutek. V noci z neděle na pondělí 12.02.2007 můj muž Petr Kánský, táta mojí Zuzky a velký milovník psů, náhle zemřel. Bylo to strašně rychlé, zemřel mi v náručí, než přijela záchranka. V té chvíli jsem si uvědomila, že nezáleží na nějakém vítězství nebo jestli uděláte zkoušku, či vyjde DKK. Tohle je najednou úplně nepodstatné. S odstupem času vím, že naše fenky Felon a Trixi cítily, že s Petrem není něco v pořádku, že se něco stane. Felon podle sonografického vyšetření byla březí, ale potratia a vše si po sobě uklidila. Možná mi nechtěla přidělávat další starosti. Nevím. Trixi na výstavě, když se Petr vzdálil, tak pořád kňučela a chtěla za ním. Tohle před tím nikdy nedělala. Myslím si, že v Brně vyhrála pro něj - pro svého páníčka. Věřím vynikajícím instinktům psů a myslím si, že bychom neměli zvířata podceňovat, dokáží mnohé vycítit a možná i předpovědět. 

Nikdy na Tebe Petře nezapomenu. Zůstaneš v mém srdci. Zuzce, pejskům a mně moc chybíš. Vím, že mi i nadále podporuješ v mém koníčku a vše vidíš.

Moc bych chtěla poděkovat všem mým přátelům a známým, kteří mi pomohli v nelehké situaci. Děkuji Vám.

Lenka Formanová